Jedno fotoalbum dokáže vyvolat vzpomínky na konkrétní období, ale skutečné kouzlo začíná, když jich na poličce stojí několik. Sbírka rodinných alb je víc než jen soubor fotografií. Je to kronika, která roste spolu s námi a umožňuje se kdykoli vrátit do libovolné kapitoly našeho života. Začít s ní můžete kdykoli, bez ohledu na to, kolik fotografií máte na disku.
Kde začít
Nejjednodušší je začít rozdělením fotografií do kategorií. Mohou to být roky, události nebo témata, například "dovolené," "první roky dítěte" nebo "rodinná setkání." Takové rozdělení usnadňuje pozdější prohlížení a znamená, že po každém albu saháte s konkrétním záměrem. Dobrým nápadem je vybrat si fotoalba v jednom stylu nebo barvě, aby sbírka vypadala na poličce uceleně. Nemusíte hned objednávat deset alb. Stačí začít s jedním nebo dvěma a postupně přidávat další.
Výběr fotografií
Nejtěžší fází bývá výběr fotografií. Když máte tisíce fotek v telefonu a počítači, snadno se cítíte zahlceni. Pomůže jednoduché pravidlo: do alba se dostanou jen ty fotografie, u kterých se opravdu zastavíte. Pokud fotografie nevyvolá žádnou emoci ani vzpomínku, pravděpodobně se k ní nebudete vracet ani v albu. Je lepší mít méně stránek naplněných pečlivě vybranými záběry než tlusté album plné opakujících se snímků.
Sbírku alb stojí za to vnímat jako dlouhodobý projekt. Jednou za rok nebo po důležité události si můžete v klidu sednout, projít nové fotografie a doplnit stávající album nebo vytvořit další. Časem se tento rituál stane příjemným zvykem a polička s alby začne vyprávět stále bohatší příběh. Děti, které vyrůstají v domácnosti s alby, se přirozeně učí úctě ke vzpomínkám a rády se k nim vracejí i v dospělosti.
Nejdůležitější je prostě začít. Nemusíte hned vytvářet dokonalou sbírku. Prvních pár alb nemusí být bezchybných, protože jejich hodnota roste s každým uplynulým rokem. To, co se dnes zdá jako obyčejná fotografie z nedělního oběda, bude za dvacet let jednou z nejcennějších vzpomínek na poličce.
